Na tuhle knihu jsem byl zvědavý už od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že má vyjít. Gábrišovky sbírám, mám je rád a samozřejmě mě nezajímá jen to, co zrovna vyšlo nového. Vždycky mě zajímalo i to, co je za tím. Kde se ty nápady berou, co bylo na úplném začátku a jak se vlastně celá tahle tvorba za ty roky vyvíjela.
A přesně v tom mě Nedokončené príbehy 1 potěšily asi nejvíc.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde prostě o knihu, ke které je přiloženo 25 Gábrišovek. Jenže po prolistování člověk zjistí, že je to trochu jinak. Těch 25 Gábrišovek je vlastně součástí celého příběhu a kniha ukazuje, odkud se jednotlivé nápady vzaly a co jim předcházelo.
A některé ty začátky sahají opravdu hodně daleko.
Hned v úvodu se dozvídáme, že první dochovaná kresba Matejovy bankovky je dnes už 40 let stará. V knize jsou ukázané jeho první pokusy, staré kresby, návrhy, známky, poznámky a další věci, které vznikaly dávno před tím, než vůbec existovaly Gábrišovky v podobě, v jaké je známe dnes.
Právě tyhle stránky mě bavily hodně.
Člověk najednou vidí něco, co normálně nemá šanci vidět. Třeba úplně staré ručně kreslené bankovky, první pokusy se známkami nebo věci kolem pozdějšího Spoločenstva Narcis. Něco je nakreslené dětskou rukou, něco vznikalo později na počítači a některé nápady zůstaly dlouhé roky jen někde na disketě, starém harddisku nebo v deníku.
A teď se k nim Matej po letech vrátil.
To je podle mě vlastně hlavní myšlenka celé knihy. Neudělat jen nějaký přehled starých návrhů, ale vzít věci, které kdysi zůstaly nedokončené, a zkusit je dokončit dnes. S dnešními zkušenostmi a dnešními možnostmi.
Někdy mezi původním nápadem a jeho konečnou podobou uběhlo klidně 25 nebo 30 let.
A právě porovnání toho starého nápadu s dnešním výsledkem je pro mě jako sběratele možná vůbec nejzajímavější část celé knihy.
Není to jen obrázková knížka
Líbí se mi také, že se u jednotlivých Gábrišovek člověk nedívá jen na obrázek.
Je tam vysvětleno, jak daný nápad vznikl, k čemu se vztahoval a často je přidána i vzpomínka samotného Mateje. Takže například u jedné bankovky se dostaneme až k jeho dětským vzpomínkám na jugoslávské dináry, jinde zase ke Spoločenstvu Narcis nebo k různým událostem a nápadům z pozdějších let.
U jednotlivých Gábrišovek jsou navíc uvedené i základní údaje - rozměr, rok vzniku původního návrhu, rok dnešního dokončení, tiskárna nebo velikost nákladu.
Tohle mám rád. Člověk nemusí číst nějaké složité odborné povídání. Prostě si přečte příběh, podívá se na původní návrhy a vedle toho vidí, kam se ten nápad po letech dostal.
A pak si tu konkrétní Gábrišovku může vzít přímo do ruky.
25 Gábrišovek přímo v knize
Součástí knihy je 25 vložených Gábrišovek. Nejde přitom jen o nějaké obrázky vytištěné na stránkách knihy, ale o skutečné samostatné kusy.
Jsou vyrobené na vodotiskovém papíře a používají i bezpečnostní prvky včetně UV tisku.
Kniha vyšla jako limitovaná edice a slovenské vydání má náklad pouze 200 kusů. Každá kniha je číslovaná a podepsaná a stejné číslo mají také vložené Gábrišovky.
Můj výtisk má číslo 24, takže i Gábrišovky, které k němu patří, jsou číslované číslem 24.
A to je přesně ten detail, který se mi líbí. Kniha a Gábrišovky k sobě opravdu patří a tvoří jeden celek.
Kniha má 72 stran, pevnou vazbu a rozměr 205 × 285 mm. Je tedy poměrně velká a fotografie i ukázky starých návrhů jsou díky tomu dobře vidět.
Jazyk je samozřejmě slovenský. Mně osobně to vůbec nevadí. Naopak. Ke knize o tvorbě Mateje Gábriše mi slovenština přijde úplně přirozená.
A myslelo se i na zahraniční sběratele. V roce 2027 má vyjít také anglická verze.
Cena je vysoká. To ano.
Teď se dostanu k věci, která asi napadne skoro každého.
Cena.
5 500 Kč za knihu rozhodně není málo. Kdybych napsal, že mi to přijde levné, tak bych si asi trochu vymýšlel. Je to dost peněz a určitě chápu, že pro někoho už může být právě cena důvodem, proč si knihu nekoupí.
Jenže zase není úplně fér dívat se na to jako na cenu za 72stránkovou knížku.
V ceně je také 25 samostatných Gábrišovek. Celý komplet je číslovaný, kniha je podepsaná, jde o limitovanou edici a samotné Gábrišovky nejsou vytištěné na obyčejném papíru. Používá se vodotiskový papír, bezpečnostní prvky, UV tisk a samozřejmě je za tím i výroba v takhle malém nákladu.
Takže ano, 5 500 Kč je dost peněz, ale když člověk bere knihu a 25 Gábrišovek jako jeden sběratelský komplet, už ta cena dává trochu jiný smysl.
Jednička v názvu není náhodou
Už samotný název Nedokončené príbehy 1 samozřejmě napovídá, že by nemělo zůstat jen u jedné knihy.
A po jejím přečtení je jasné, že Matej tohle téma ještě zdaleka nevyčerpal. Za ty roky se toho nastřádalo opravdu hodně a spousta starých nápadů stále čeká na svoje dokončení.
Takže druhý díl určitě dává smysl a osobně doufám, že na něj jednou dojde.
Kdy to bude, zatím nevíme. Ale po tomhle prvním dílu jsem rozhodně zvědavý, co se objeví příště.
Jak to vidím já
Za mě jsou Nedokončené príbehy 1 hodně povedený nápad.
Nejvíc se mi na knize líbí právě to, že ukazuje věci, které bych jako běžný sběratel jinak asi nikdy neviděl. Staré kresby, první návrhy, známky, poznámky, vzpomínky a hlavně začátky nápadů, ze kterých po mnoha letech vznikly hotové Gábrišovky.
Když má člověk bankovku jen ve sbírce, vidí hotovou věc. Tady se k ní dozví i něco navíc a najednou ji může vnímat trochu jinak.
A právě kvůli tomu mě tahle kniha baví.
Není to jen další položka do sbírky, kterou člověk založí a tím to končí. Je to něco, co si může v klidu prolistovat, přečíst a po čase se k tomu zase vrátit.
Já jsem každopádně rád, že mám svůj výtisk číslo 24 doma.
A jestli jednou vyjdou Nedokončené príbehy 2, místo vedle jedničky se určitě najde.
